Bergungskomando Deutsch Brod III. - Arado Ar-66, NI+AZ, Přibyslav, 6.9.1940, LNS 4

Další ze zdokumentovaných "pracovních" akcí Bergungskomanda z Německého brodu byl odvoz cvičného dvouplošníku Arado Ar-66, s označením NI+AZ. Letoun pravděpodobně v důsledku poruchy nouzově přistál 6. září 1940 u Přibyslavi, pár kilometrů od domnovské základny. Stroj patřil LNS- Luftnachrichten schule 4, dislokované v Německém brodu. Letoun čekala demontáž na zemi a přeprava zpět po zemi. 

Letadlo bylo před demontáži dotlačené co nejblíže silnici. V tuto chvíli má stroj odmontovanou výškovku a následovat bude demontáž křídel a naložení na valník.

 

Rozpojení táhel řízení (otevřené krytky na spodku křídel) před demontáží křídel.

Stuky proti bunkrům

 Nacistickému německu se v roce 1938 podařilo mistrnou politikou připravit Československo o Sudety a tím i o nejdůležitější aspekt obrany - "betonovou hranici" . Linie betonových pevností, pěchotních srubů a protitankových překážek následně posloužila německé armádě k různým pokusům, jak k těmto druhům obranných pozic přistupovat při jejich likvidaci. Jistě také hrál důvod plánovaný vpád do Francie a překonání pověstné Maginotovy linie (kterou německo později taktéž obešlo ze severu)

O tom jak odolné tyto betonové stavby jsou se Wehrmacht přesvědčil u nás, protože "řopíky" postavené z mimořádně kvalitního betonu odolávaly střelám pěchotním, protitankovým i dělostřeleckým s mimořádnou ctí. 

Jako další možnost přicházela likvidace pomocí leteckého bombardování. Kvůli rozměrům však nepřicházela v úvahu klasická metoda kobercového náletu, ale pomocí přesného zásahu sezhora. K tomuto účelu se skvěle hodil letoun Junkers Ju-87 Stuka (zkratka - Sturzkampfflugzeuge - střemhlavý bojový letoun) konstrukčně přizpůsobený pro přesné střemhlavé bombardování bodových cílů. Tento letoun byl zkonstruován jako prostředek přímé podpory pěchoty při postupu nepřátelským územím.

Následující snímky zachycují test této metody. Dle popisek proběhl v roce 1938 v Sudetech na neznámém místě, účastnily se ho Junkersy Ju-87A s označením 52+G13 přiřazující letoun k  II Gruppe/St. G. 165, která měla v březnu 1938 základnu u města Pocking v Německu. V době mnichovské krize v říjnu 1938 se však jednotka na krátkou dobu přesunula na polní letiště Pesvice (Pösswitz) u Chomutova, pravděpodobně z této doby pochází i serie snímků z aukčního serveru ebay.de, které tuto zajímavou situaci zachycují.

 

Příprava Ju-87A k akci

Stroj označený 52+G13 při letu k cíli.

Pohled z pozice zadního střelce na zbytek formace.

Cílový řopík je malá stavba, při letu ve větší výšce špatně rozpoznatelná, pro test byl vybrán jeden volně stojící v otevřeném terénu.

Pěchotní srub před útokem

Po zásahu leteckou pumou.

 

 

Následek zásahu větší pumou, pravděpodobně 250 nebo 500 kg.

 

Zbytky jedné z útočících Stuk, která havarovala při střemhlavém letu.

Likvidace jednotlivých bunkrů by však navzdory výsledku jednoduchá nebyla. Bunkry byly sice na dohled od sebe, ale často dobře maskované a díky svým malým rozměrům ze vzduchu špatně rozpoznatelné, hlavně když byly umístěné v lesním porostu.

Flugplatz Chrudim 1944

 Na aukčním portále ebay.de se objevila zajímavá sada snímků, zachycující výcvik pilotů Luftwaffe na letišti Chrudim. Zajímavá je i proto, že snímků z výcviku v roce 1944 se z našeho území zachovalo podstatně méně než z let 1939-43. Důvodem je i útlum výcvikové činnosti na našem území a reorganizace výcvikových jednotek v závěru války.

letiště Chrudim  - jeho výstavba začala již v roce 1936, bylo dokončeno až za okupace roku 1939. Za války sloužilo jako pracovní plocha letounům letecké školy FFS A/B 32 z Pardubic až do zrušení školy v roce 1943. V roce 1944, na začátku roku, zde létala letadla patřící původně Blinflugschule (BFS) 3, respektive FFS (B) 33, jak byla škola 15.10.1943 přeznačena. Mateřskou základnu měla škola v Praze-Ruzyni od roku 1942. Výcvik byl ukončen v srpnu 1944 a samotná škola byla rozpuštěna v březnu 1945 a její personál převelen k pozemním jednotkám.

Typický znak této jednotky - kráva s páskou přes oči je patrná na některých snímcích:

 

Příslušník Luftwaffe s řídící budovou v pozadí, vpravo pak hangár.

Detail na řídící budovu. Před ní lze rozeznat dva dvoumotorové Siebely Si-204D a vpravo před hangárem pak Focke-Wulf FW-44 "Stieglitz" s imatrikulací VB+JC.

Bücker Bü-181 "Bestmann" pojíždí na start s dalším strojem stejného typu v pozadí. Označení letadla není patrné, pouze velká číslice 13 na směrovce. Toto označení bylo běžné pro letouny BFS (B) 33.

Skupinka 4 FW-58 odstavených na ploše letiště.

FW-58 při startu s hangárem v pozadí.

Stejný letoun při přisání přelétá v nízkém letu silnice. Vlevo na horizontu jde vidět siluetu kostela Nanebevzetí panny Marie v Chrudimi.

Letový snímek FW-58 se znakem FFS (B) 33 na přídi.

Ve vysoké trávě odstavený FW-58 CD+AK se znakem FFS (B) 33 a číslicí 36 na směrovce.

Dva snímky Siebelu Si-204D-1, WNr.321201, s označením TJ+XU a číslicí 30 na směrovce. Letoun patří FFS (B) 33 - za motorem lze rozeznat vršek hlavy krávy. Letoun přečkal válku a na jejím konci byl nalezen americkými vojáky na letišti v německém Eschwege.

Momentky z letiště příslušníků Luftwaffe, díky nímž se snímky zachovaly do dnešních dnů. 

Source:

- www.ebay.de - prodejce Crainsmilitaria