Starý letoun, nová posádka- příběh druhého amerického bombardéru (část 1.)

English version available

HERE

 

O havárii letounu B-24J Liberator, který se zřítil v Olomouci- Neředíně jsem psal minule. Kdo by tušil, že další podobná událost se stane hned následující den. Havárie letounu Boeing B-17G výrobního čísla 42-32097 a pojmenovaného „Slipstream“ byla vždy trochu ve stínu události předchozího dne.

18. 12. 1944 – cíl: Odertal

Přestože byly hornoslezské rafinerie bombardovány již den před tím, byly tyto cíle, ku překvapení osádek v Itálii, na seznamu cílů i následující den. Pokud byli američtí plánovači překvapeni tuhým odporem německých stíhačů předchozí den, mohli být toto pondělí klidní. Stíhací eskadra JG 300 byla zdecimována a její stavy letounů byly značně prořídlé. Americkému svazu se tedy nemohly postavit na odpor žádné významnější síly. Případné ztráty měly tvořit hlavně flak a technické závady. Na letecké základně Tortorella, kde byla doma 99. Bombardovací skupina, bylo již od časných ranních hodin rušno. Bombardéry B-17 s stylizovaným diamantem na směrovém kormidle byly natankovány a vyzbrojeny k boji. V 5:35 se unavené posádky dozvídají, že jejich cíl je rafinerie Odertal. Náletu se má účastnit 36 strojů této jednotky. Poletí s nimi také 2 náhradní letouny, kdyby někdo odpadl. V 6:50 je nařízen start a kolem základny se zakrátko rozeznívá řev desítek leteckých motorů. Piloti přezkušují stroje a po chvíli pojíždí na start.

‹ schéma závěrečné části letu 99th BG, modře je trasa skupiny, červeně směr útoku německých stíhačů. Křížek označuje pravděpodobné místo zásahu letounu 42-32097.

V 7:10 vyletí k obloze zelená světlice a vedoucí letoun výrobního čísla 42-97733 s plukovníkem Wiperem za řízením, přidává plyn a rozjíždí se po dráze. Okamžitě jej následuje další a během několika minut startují všechny letouny. V 9:18 utvoří všechny bombardéry, které odstartovaly, mohutný svaz a míří na sever k prvnímu otočnému bodu – přístavu Split, který přelétávají již ve výšce 6095 metrů.

^ raritní fotografie letounu 42-32097 "Slipstream" na letišti v Poltavě během operace Frantic 19.září 1944

Boeing B-17G 42-32097 „Slipstream“

V poslední letce 99. bombardovací skupiny letí na pozici č. 3 bombardér Boeing B-17G pojmenovaný „Slipstream“. Náleží 347. Squadroně. Letoun je sám o sobě již spíše veteránem. Stroj byl vyroben v roce 1942 v mateřské továrně firmy Boeing v Seattlu, stát Washington. Jako nový stroj byl ještě v USA přidělen v únoru 1944 k nově se tvořící 483. bombardovací skupině. Posádky, jak bylo zvykem, hned své nové stroje pojmenovaly. Letoun 42-32097 byl posádkou 2nd Lt Glenna L. McSparrana, které byl přidělen, pojmenován "Sadie Hawkins", podle jedné z postaviček z kresleného komixu Lil´s Abner, které kreslil v té době známý kreslíř Al Capp. Bombardér s touto posádkou absolvuje přesun skupiny do Itálie. Zde jsou však všechny nové bombardéry skupině odebrány a vyměněny za staré olétané stroje, to vše k nevoli posádek. Náš bombardér se touto výměnou dostává k 99. bombardovací skupině. Tato intenzivně nasazovaná skupina již nutně potřebovala obměnu strojového parku a nových bombardérů se ujali okamžitě mechanici skupiny. Po sérii úprav je na letoun 42-32097 nastříkán černý diamant s písmenem „Y“ znak 99. BG, pod sériové číslo přibude římská číslice II, označení 347. Squadrony. Letoun dostává také nové jméno – "Slipstream", což označuje větrný vír, vznikající za letu za vrtulí letounu.

‹ mechanici připravují zbrusu nový letoun 42-32097 na bojové akce, jsou zde zachyceni při odstraňování gumových odledovacích potahů náběžných hran výškovky

U peruti je totiž již jeden bombardér jménem "Sadie Hawkins",a aby se letouny nepletly, byl nový přejmenován. Podle pověry, která kolovala mezi piloty, znamená přejmenování bombardéru smůlu, „Slipstream“ se však vzepřela osudu a stala se jedním z nejdéle létajících letounů u 347. squadrony. Absolvovala přesně 90 akcí a až do osudného 18. prosince 1944 dokázala vždy svou posádku dovézt zpět domu.

Poprvé do boje

V porovnání s letounem 42-32097 byla posádka poručíka Rustera naprostým nováčkem. Posádka se poprvé dala dohromady na konci června 1944 na základně u města Lincoln v Nebrasce. Její členové byli:

7.	Pilot	2nd Lt Sherwood P. Ruster	Michigan
	Co-pilot	2nd Lt Robert A. Brown	Wisconsin
8.	Navigátor	2nd Lt Frank P. Piro	?
6.	Bombometčík	Sgt. Paul E. Barselou	Oregon
2.	Horní střelec	T/Sgt. William P. Moore	?
1.	Radiooperátor	S/Sgt Walter G. Person	Virginia
	Pravý boční střelec	?	?
3.	Levý boční střelec	Sgt. Roland D. Bergman	Iowa
5.	Spodní střelec	Sgt. Byron C. Anton	Oregon
4.	Zadní střelec	Sgt. Robert E. Lary	Oklahoma

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Detaily k výcviku posádky zatím nejsou známé, ani není známo, kdo v tu dobu zastával funkci druhého pilota a kdo pravého bočního střelce. Druhý pilot Robert A. Brown se k posádce připojil později. Není známo ani kdy se posádka objevila u 99. bombardovací skupiny. Podle vzpomínek pana Paula Barselou, bombometčíka, byla posádka po svém příjezdu využívána jako doplňovací. Ve skupině byl nedostatek navigátorů a bombometčíků, takže Paul Barselou, Frank Piro a William Moore letěli několik prvních misí s jinými posádkami, zatímco zbytek prováděl cvičné lety a měl volno.

18. 12. 1944 Byla na rozpisu poprvé také posádka pod velením poručíka Rustera. 2nd Lt Sherwood P. Ruster měl poprvé velet svému letounu do bojové akce. Sestava posádky byla následující:

Pilot	2nd Lt Sherwood P. Ruster	Michigan
Co-pilot	2nd Lt Robert A. Brown	Wisconsin
Navigátor	2nd Lt Ward S. Randolph	Louisiana
Bombometčík	Sgt. Vincent C. Manzella	New York
Horní střelec	T/Sgt. Wilbur T. Massey	Kentucky
Radiooperátor	S/Sgt Walter G. Person	Virginia
Pravý boční střelec	Sgt. Edward E. Davis	Texas
Levý boční střelec	Sgt. Roland D. Bergman	Iowa
Spodní střelec	Sgt. Byron C. Anton	Oregon
Zadní střelec	Sgt. Robert E. Lary	Oklahoma

Místo původního navigátora Franka Piro letěl navigátor Ward S. Randolph. Ward byl členem posádky Lt. Kennetha Colbyho, stejně jako další náhradník – T/Sgt Wilbur T. Massey. Jediný z původní posádky – Paul Barselou měl ten den volno, na jeho pozici ho nahradí Sgt Vincent C. Manzella, jehož původní posádka pod velením Lt. Jamese R. Ryana letěla po pravé straně letounu „Slipstream“v bojově sestavě v letounu pojmenovaném „Swamp Gal“. Na místo pravého bočního střelce se dostavil Sgt. Edward E. Davis, v té době velmi zkušený střelec skupiny s 30 bojovými akcemi na kontě.

 

‹‹ T/Sgt Wilbur T. Massey

‹ Sgt Vincent C. Manzella

 

‹‹ Sgt Edward E. Davis
‹ 2nd Lt Robert A. Brown

Osudný let

Snad pro štěstí, či proto že již byla příliš stará, byla posádce poručíka Rustera přidělena B-17G 42-32097 „Slipstream“. Je běžné, že posádky nemají trvale přidělený letoun a létají s tím, co je momentálně k dispozici. 12:10 se svaz ocitá nad výchozím bodem náletu- městem Vrbno pod Pradědem. 12:49 odhazuje 99. bombardovací skupina své bomby na cíl přes pokrývku mraků a točí vlevo. Ve chvíli, kdy svaz provede nad městem Nysa poslední obrat a míří zpět domů, se objevují němečtí stíhači:

„Bomby odhozeny!“ hlásí náš bombometčík, a naše formace začíná točit vlevo. Předal jsem řízení druhému pilotovi, takže si mohu trochu odpočinout po letu na cíl. Poté co jsem si sundal protiflakovou vestu, usadil jsem se k odpočinku. Když jsem se však naklonil a ohlédl za nás, spatřil sem sedm nebo osm FW-190 točit za námi, viděl jsem, že jsme v boji.“

Popisuje 2nd Lt Sherwood P. Ruster ve svém deníku. Němečtí stíhači letící na letounech Focke- Wulf FW-190A-8 pochází od doplňovací stíhací skupiny I.Gruppe/EJG 1 startující z letišti Sagan-Küpper. Malé skupiny stíhačů této jednotky útočí na různých místech svazu. U 99. bombardovací skupiny se jejich cílem stávají 2 bombardéry, která se opožďují za formací. První z nich je flakem poškozený bombardér B-17G 42-32110, stíhači vyřazují další motor, poškozují trup a zpusobují požár v pumovnici. Velitel letounu – Poručík Clark se rozhoduje dovézt letoun nad sovětské linie a tam bude moct posádka bezpečně opustit letoun na padácích. Nad Maďarskem je však napaden sovětskými stíhači a posádka je donucena vyskočit dříve.
Proč se opozdil letoun 42-32097 nevíme. Faktem je, že svědci uvedli, že letoun byl lehce za formací již od odhozu bomb. Pak již šlo všechno ráz na ráz. Nechme vyprávit deník velitele Rustera:

“Při prvním průletu naší squadronou zasáhli naše letadlo, rozstříleli naše ocasní plochy, takže jsem byl bezmocný. V tu samou chvíli osmaosmdesátky spustily palbu ze země a dostali jsme přímý zásah do čumáku

(pravděpodobně letoun nezasáhl flak, ale německý stíhač, jak vzpomíná W. C. Randolph).

Letoun bez kontroly začal klesat směrem doleva. Natáhl jsem se dolu pro C-I , ale odletěl pryč. Když jsem se ohnul, 20 mm granát mě škrábl na hlavě. Sedl jsem si a volal na posádku „opusťe stroj!“ a pak jsem spustil nouzový zvonek.“

Bombardér po těžkém zásahu, který vyřadil řízení letoun, zabil zadního a pravděpodobně i oba boční střelce, začal klesat. Posádka se chystala k výskoku. V tu chvíli však pravděpodobně přichází útok dalšího německého stíhače, který útočí zepředu. Palba zabije bombometčíka Vincenta Manzellu, zraní navigátora Randoplha a pilota Rustera a z letounu se stává točící se kovová rakev. Letoun stihne opustit horní střelec Wilbur T. Massey, další členové posádky bojují dále.

„Když jsem viděl, že druhý pilot a mechanik šli k únikovému východu, natáhl jsem se pro muj padák a zvedl se ze sedadla. Když jsem však pustil řízení, letoun se náhle propadl doleva. Odstředivá síla mi zatlačila zpět do sedadla a já se nemohl hnout. Byl jsem si jistý, že je konec. Najednou se něco stalo, já jsem vyletěl ze své sedačky ke stropu kabiny a zpět mezi sedačky. Naštěstí jsem stále držel svuj padák, drapl jsem ho tedy pořádně a skočil k nouzovému východu přede mnou.“

Píše pilot Ruster ve svém deníku. Horší to měl navigátor, ten v přídi letounu bojuje s odstředivou silou a nakonec se mu s vypětím všech sil daří opustit vrak letounu. Krátce poté letoun vybuchuje a jeho trosky padají k zemi na oba břehy říčky Bystřice, mezi Olomouckou částí Bělidla a obcí Bystrovany. 

 

‹ Motor Wright Cyclone z letounu B-17 42-32097 na poli u řeky Bystřičky, snímek pochází z léta 1945

„Zatáhl jsem za rukojeť otevírání padáku tak prudce, až mi zustala v ruce – myslel jsem si, že to je konec, ale zázrak pokračoval. Padák se rozvinul, ale dostal nějaké zásahy od střepin z flaku. Než se padák otevřel, já jsem vypadl z mraku a rychle klesal, byl jsem asi ve výšce 300 stop od země. Pár nylonových segmentů v padáku chybělo a já se připravoval na tvrdé přistání, snažil jsem se přistát po větru. A bylo to tvrdé přistání. Podařilo se mi zahlédnout cestu a přistál jsem do čerstvě zoraného pole, kde jsem se aspoň 6 palců zabořil. Byl docela prudký vítr, když jsem se dotkl zemi, odepnul jsem proto padák a snažil jsem se ho uchránit, kdybych jej znovu potřeboval. Při otevření padáku jsem si vykloubil čelist a rameno.“

tak vzpomínal po mnoha letech na svůj dopad navigátor Ward S. Randolph.

Všichni letci jsou téměř okamžitě zajati německými vojáky z posádky, která měla své stanoviště v tereziánské pevnůstce, pár metrů od místa dopadu stroje. Výbuch bombardér rozmetal na malé kousky. Trup letounu dopadá na pole na pravé straně říčky Bystřice, mezi tereziánskou pevnůstkou a řekou, motory řeku setrvačností přeletí a dopadají na pole na levém břehu, směrem ke hřbitovu. Křídla a malé součásti dopadají v širokém okolí až k Bělidlům.

‹ pole na břehu řeky Bystřice, kde dopadl trup letounu

B-17 "Slipstream" v pozadí vpravo je bystrovanská pevnůstka

Pád letadla pozoroval také pan Rudolf Zatloukal:

“ V pondělí, 18. Prosince 1944, asi v 13:30 jsem zpozoroval ve vzduchu americký bombardér, jehož motory měly evidentně poruchu. Tento letoun, letící za svazem byl neustále napadán německými stíhači. Nad hodolanským hřbitovem vybuchl ve velké výšce a jeho kusy dopadly na různých místech okolo hřbitova. Viděl jsem 4 letce, kteří vyskočili na padáku a čtyři jiné padající dolů mrtvé asi 250 metru severo- východně od hřbitova. 4 na padáku přežili. Dále bylo možné vidět 2 letce na padáku ve výšce asi 1000 metrů. Jeden z nich pravděpodobně nedosáhl na padák, spadl dolu a zabil se.“

Jak je patrné, 6 mrtvých členů posádky dopadlo v místě dopadu letounu. Paní Božena Přichystalová z Hodolan vzpomíná, že se s kamarádkou šli podívat k jezu v Hodolanech, kde prý spadlo do řeky letadlo:

„ U lávky blízko jezu, kde jsme se chodili koupat, jsme viděli z břehu v řece nějaké trosky a na břehu ležel mrtvý letec. Na krku měl známky se jménem Walter Person. Byli tam ještě nějací kluci a jak přicházeli němci, utekli jsme.“

‹ Pole na levém břehu, kde dopadly motory letounu, v pozadí hodolanský hřbitov

Na dalšího mrtvého si vzpomněli po válce pánové Alois Drábek a Jiří Havlena:

„Byl jsem právě v Hodolanech, Československo, 18. 12. 1944 když zde havaroval americký bombardér na pole za městem. Letadlo bylo úplně rozbité. Ve stroji bylo 8 letců. Vyskočili na padácích. Šest z nich bylo mrtvých, když byli nalezeni a dva byli naživu. Ti dva, kteří přežili, byli okamžitě zajati německými vojáky a převezeni do Olomouce. Jen třem letcům se otevřely padáky, poté co opustili letoun. Viděl jsem těla tří z nich. Jeden z nich byl Robert Brown. Vím jeho jméno, protože jsem ho viděl napsané na řetízku, který měl kolem krku a také na jeho rukavicích. Bylo mu asi 22 let a měl středně hnědé vlasy. Neměl na hlavě kuklu. Ležel s rukama překříženýma přes obličej, když jsme jej našli a jeho tvář byla celá od krve.“

Je také známo, že jedno z těl dopadlo u obce Hlušovice, nedaleko známého Hromova dubu. Na něj vzpomíná kronika obce Hlušovice takto :

“ Jednou při zpáteční cestě z Německa, kdy se vracely houfy bombardérů přes Moravu, byl jeden bombardér postižen nehodou (pravděpodobně začalo tam hořeti) a posádka začala se padáky zachraňovati. Jeden pilot dopadl k zemi s nerozevřeným padákem u loděnské boudy, kdež byl nalezen už mrtev s roztříštěnými údy. Byl to Angličan. Němečtí vojáci ho na místě pochovali, ale pak ho zase vykopali a odvezli autem do Olomouce. Druzí 2 vojáci seskočili u Chválkovic, z nichž jeden se zabil a 4 se spustili až u Bystrovan, kdež byli němci odzbrojeni a zajati. Létadlo se pak zřítilo k zemi a shořelo, žárem vybuchovaly kulometné náboje a střepiny rozlétly se daleko až i na střechy naší vesnice.“

 

Mrtví členové posádky byli odvezeni do márnice pohřební služby Concordia a poté 31. Prosince 1944 pohřbeni hrobníkem panem Hrachovcem na vojenském hřbitově v Olomouci- Černovíře, společně s pěti mrtvými letci z posádky 2nd Lt Geralda R. Smitha. 

 

‹ Starý vojenský hřbitov v Olomouci- Černovíře, právě zde bylo 31. 12. 1944 pohřbeno 12 amerických letců z obou posádek

Po exhumaci v roce 1946 byli převezeni do spojených státu, nebo na společný řobitov spojeneckých vojáků do Saint Avold u belgických Metz.

‹ Hrob radisty Waltera G. Persona na hřbitově u Saint Avold ( foto: Marek Hradil)

Osud přeživších

3 členové posádky, kteří jako zázrakem vyvázli, čekal ostnatý drát zajateckého tábora.
Zraněný velitel S. P. Ruster byl nejprve hospitalizován ve vojenské nemocnici v Klášterním hradisku, kde je mu ošetřena zraněná noha. Odtud putuje 20. prosince do vojenské nemocnice do Brna a teprve 29. prosince je odeslán do zajateckého tábora. Zajetí všichni tři šťastni přečkali a vrátili se po válce domů. Sherwood Ruster se vrátil k létání, začal pracovat pro společnost Eastern Airlines jako inženýr přes proudové letecké motory. Rychle se vypracoval a díky svým výsledkům byl pověřován důležitými úkoly osobně ředitelem Eastern Airlines a stíhacím esem 1. světové války, Eddiem Rickenbackerem.
V roce 1964 opustil společnost Eastern Airlines a stal se hlavním inženýrem pro státní leteckou zprávu. Stál za vypracováním většiny prvních leteckých příruček a směrnic pro civilní piloty.
V roce 1967 se stal hlavním inženýrem u Frontier airlines, ale také pracoval pro vládu jako konzultant nehod v civilním, vojenském a i soukromém leteckém sektoru. Protože začal mít dost práce za stolem, přihlásil se na pilotní kurs u Frontier airlines jako v pořadí 478 pilot. Kurs úspěšně dokončil a nastoupil jako pilot u Frontieru. Létal jako kapitán a pilot první třídy na strojích Boeing 737. Do důchodu odchází v roce 1984. Svůj důchod tráví v Mexiku až do smrti své druhé ženy v roce 2006, následně se vrací do spojených státu, do Houstonu v Texasu, na sklonku svého života však tráví v domě pro veterány v Oklahoma city. Umírá 1. srpna 2009. Byl dvakrát ženatý a má dva syny a jednu dceru. Z druhého manželství pak nevlastní dceru.

Nejméně se podařilo zjistit o mechaniku Wilburu T. Masseym, víme jen to, že zemřel 18. 3. 1989 v Daytonu v Ohiu ve věku 65 let.

Ward C. Randolph zůstal po válce u letectva, létal ve válce v Koreji a ve Vietnamu, kde létal jako pilot nákladního letounu C-130 Hercules. V roce 1970 odchází z armády a pracuje u telekomunikační společnosti. Do duchodu odchází v roce 1990 a umírá 26. července 2004 ve věku 81 let.

2. část ZDE

ZDROJE:
- MACR 10635
- Pamětník letecké bitvy: mladí neznají dějiny, MF Dnes, 7. Února 2004
- Individual deceased personnel file:
- Brown, Robert A.
- Manzella, Vincent C.
- Davis, Edward E.
- Person, Walter G.
- Anton, Byron C.
- Bergman, Roland D.
- National archives and Records administrative
- Sbírka J. Krumbacha
- Zemský archiv v Opavě, pobočka Olomouc
- Vzpomínky na neznámé letce, Jan Mahr, Miroslav, 2011
- Kronika obce Hlušovice
- Kronika obce Bystrovany
- http://www.99bombgroup.org
Special Thanks to:
Dan Ruster, Julie Hebert-Ruster Price, Dennis Brown, Jack Fowler, Paul E. Barselou, Ward C. Randolph, George Hilton, Marek Hradil, Jan Mahr,
And many others...

Old plane, new crew - the story of second US bomber over Olomouc (part 1)

 I wrote in my last article about the crash of B-24J Liberator that crashed in Olomouc-Neredin. Who would have guessed that another similar event will happen the next day. Crash of a Boeing B-17G serial number 42-32097 and named "Slipstream" was always a little bit hide in the shadow of the events of previous day.

18th December 1944 – Target: Odertal oil rafinery

Although the refineries in Upper Silesian were already bombed the previous day, these targets, to the surprise of the crew in Italy, were in the targets list presented the following day too. If U.S. planners were surprised by solid German fighters resistance the day before, could be calm on Monday. German JG 300 Fighter group has been decimated and the amount of the airplane were very sparse. Luftwaffe is not against US units to deploy any larger forces. The resistance should consist chiefly of flak and technical failures. Tortorella airbase, 99th Bomb Group homebase, was from the early hours of the morning busy. Bombers B-17 with stylized diamond on the rudder were refueling and fully equipped to fight. At 5:35am the tired crew learn that their target for today is Odertal oil rafinery. This unit participate in the raid by his 36 bombers, which fly together with 2 spare aircraft if someone fell off. The 6:50am engines start is sheduled and shortly after that will resounding roar of number aircraft engines around the base. The pilots checked the machines and taxiing soon to start.

‹ diagram of the final flight route of the 99th BG, blue line is a bomb group route, red line shows direction of German fighters attack. The red cross indicates the probable location of 42-32097 aircraft hit.

At 7:10am flips green flares into the sky and the leading aircraft, serial number 42-97733, with Colonel Wiper behind the controls gave full throttle and starts with the runway. Within minutes starting all aircrafts. All the bombers that took off will form at 9:18am huge formation and headed north to the first turning point - the port of Split, which has flown over 6095 meters height.

^ Rare photos of B-17G 42-32097 "Slipstream" at the Poltava airbase during the operation Frantic Joe at 19th September 1944

Boeing B-17G 42-32097 „Slipstream“

In the last flight of 99th Bomb Group flying the No. 3 position bomber Boeing B-17G named "Slipstream". Plane belongs to the 347th Squadron. The aircraft itself is already a veteran. The machine was manufactured in the parent Boeing factory in Seattle, Washington at 1942. As a new machine was in the U.S.A. in February 1944 assigned to the newly formed 483rd Bomb group. Crews, as usual, just named their new planes. Aircraft 42-32097 has been assigned to 2nd Lt. Glenn L. McSparrana´s crew. Crew named this plane "Sadie Hawkins" according to one of the characters from the comix Lil Abner which drew well known cartoonist Al Capp. Bomber with this crew completes move to Italy. There are, however, all new bombers seized and exchanged for old war weary machines.This all to crew´s unwillingness. Our bomber gets after this exchange to 99th Bomb group. This group has intensively deployed and necessarily need replacement fleet of new bombers. New aircraft immediately took the mechanics. After a series of modifications was painted black diamond with the letter "Y" signature of 99th BG to the aircraft 42-32097,the Roman numeral II will be added below the serial number- marking of the 347th Squadron. The aircraft also receives a new name - "Slipstream," which means whirlwind, caused by in propeller of the aircraft.

‹ Mechanics team prepared 42-32097 to combat missions, the rubber deicer boots are removed

There is already a bomber named "Sadie Hawkins" in the 416th BS. Therefore the aircraft is renamed to "Slipstream". According to superstition, which circulated among pilots, bomber renaming means bad luck. "Slipstream" however defied destiny and become one of the longest flying aircraft in the 347th Squadron. She participated in exactly 90 combat missions and before to the fateful 18th December 1944 could always bring his crew back home safely.

To the fight for the first time

Compared with the aircraft Sherwood Ruster´s crew sheer novices. The crew first got together in late June 1944 on the base near the city of Lincoln, Nebraska. The crew were consist of:

7.	Pilot	2nd Lt Sherwood P. Ruster	Michigan
	Co-pilot	2nd Lt Robert A. Brown	Wisconsin
8.	Navigator	2nd Lt Frank P. Piro	?
6.	Bombardier	2nd Lt Paul E. Barselou	Oregon
2.	Top gunner/engineer	T/Sgt. William P. Moore	?
1.	Radioman	S/Sgt Walter G. Person	Virginia
	Right side gunner	?	?
3.	Left side gunner	Sgt. Roland D. Bergman	Iowa
5.	ball turret gunner	Sgt. Byron C. Anton	Oregon
4.	Tail gunner	Sgt. Robert E. Lary	Oklahoma

Details of crews training are not yet known, nor is it known who at that time served as co-pilot and right side gunner. The co-pilot Robert A Brown has joined the crew later. It is also not known when the crew appeared at the 99th Bomb Group. According to the recollections of bombardier Mr. Paul Barselou, crew was used after his arrival as a refill. The group was the lack of navigator, bombardier and others specialized crew members, so Paul Barselou, Frank Piro and William Moore flew the first few missions with other crews, while the rest carry out training flights or was on leave.

At 18th December 1944 was on schedule the crew under the command of Lieutenant Ruster for the first time. 2nd Lt. Sherwood P. Ruster had to command his first airplane in combat. Crew assembly was as follows:

Pilot	2nd Lt Sherwood P. Ruster	Michigan
Co-pilot	2nd Lt Robert A. Brown	Wisconsin
Navigator	2nd Lt Ward S. Randolph	Louisiana
Bombardier	Sgt. Vincent C. Manzella	New York
Top gunner/engineer	T/Sgt. Wilbur T. Massey	Kentucky
Radioman	S/Sgt Walter G. Person	Virginia
Right side gunner	Sgt. Edward E. Davis	Texas
Left side gunner	Sgt. Roland D. Bergman	Iowa
ball turret gunner	Sgt. Byron C. Anton	Oregon
Tail gunner	Sgt. Robert E. Lary	Oklahoma

Ward S Radolph flew as a substitute for Frank P Piro. Ward was a crew member in Lt. Kenneth Colby´s crew, just as the next substitute T / Sgt Wilbur T Massey. The only one of the original crew - Paul Barselou had the day off, his position will replace Sgt Vincent C. Manzella, whose original crew under the command of Lt. James R. Ryan flew the aircraft on the right side of "Slipstream" on an airplane named "Swamp Gal". To the right side gunner position was assigned Sgt. Edward E Davis, at that time a very experienced gunner with 30 combat mission on the account.

‹‹ T/Sgt Wilbur T Massey
‹ Sgt Vincent C Manzella







‹‹ Sgt Edward E Davis
‹ 2nd Lt Robert A Brown

Fateful Flight

Perhaps for good luck, or because it was already too old, the Lieutenant Ruster´s crew was assigned to B-17G 42-32097 "Slipstream". It is common that the crews are not permanently assigned aircraft and fly with what is currently available. 12:10am combat formation is over initial point the city Vrbno pod Pradedem. 12:49am dropped 99th Bomb Group theirs bomb load through clouds and turns left. When the group made last turn over the city of Nysa and heading back home, germans fighters appears on the background:

„Bombs away“ said the bombardier, and our formation starts to rally to the left. Now I turn the ship over to the co-pilot so I can relax after the bomb run. After removing my flak suit I settled down to relax, as I lean over I looked behind us and spot seven or eight FW-190 sweeping up after us, so I knew we were in a fight.“

Describing Sherwood P Ruster the situation in his diary. German fighter pilots flying the aircraft Focke-Wulf FW-190A-8 comes from I.Gruppe / EJG 1 Fighter group starting from the airbase Sagan-Küpper. Small groups of fighters attacking units in different parts of formation. They aimed two bombers who are late for formation in 99th Bomb Group. The first one is flak damaged bomber B-17G 42-32110, fighters discarded the engine, damaging the hull and cause a fire in the bomb bay. Aircraft Commander - Lieutenant Clark decides to flew aircraft over the Soviet line, there the crew will be able to safely leave the aircraft by parachute. Damaged aircraft is attacked by Soviet fighters above Hungary and the crew is forced to bail out earlier.
Why is 42-32097 delayed isn´t known. The fact is that witnesses said the aircraft was slightly delayed behind the formation since dropped bombs. Then there were everything happen in seconds. Let's tell the commander Ruster´s diary: :

“On their first pass at our squadron, the enemy cripples my ship by shorting out all my control surfaces, leaving me helpless. At the same time 88s opened up from the ground scoring a direct hit in the nose.

(Planes didn´t hit by flak, but was hit by German FW-190, how Ward S Randolph recalls).

Being out of control we were gradually falling into a turn to the left. I reached down for the C-I but it had been blown away, as I bent over a 20 mm grazed my head. I sat up and called the crew, telling them to „bail out“ then I rang the emergency bell.“

Bomber after being heavy hits, which excluded the controls of the plane, and probably killed the tail and both side gunners, began to decline. The crew was about to jump. At that moment, however, probably comes the next German fighter attack, which came from the front side. Firing kills bombardier Vincent Manzella, injures navigator Randoplh and pilot Ruster and aircraft becomes a spinning metal coffin. Wilbur T Massey manages to escape the aircraft manages at this time, other crew members are still fighting for their lives.

„When I had seen the co-pilot and engineer go for the escape hatch, I reached for my parachute and started to get out of my seat, but as I let go of the controls the ship went into a tight spin to the left. The centrifugal force of the spin pushed me into my seat so I couldn´t budge. I felt sure I had „had it“. All of a sudden something happened and I was thrown out of my seat against the roof of the cockpit then down on the catwalk between the seats. Luckily I still held my parachute so I snapped it on and made a lunge for the escape hatch in front of me.“

Wrote Sherwood Ruster in his diary. Worse situation has the navigator in the nose of airplane, he fights with centrifugal forces, and finally managed to leave the aircraft wreckage. Shortly after that plane explodes and debris fall to the ground on both banks of the river Bystrice between Olomouc part called Belidla and the village Bystrovany.

‹ Wright Cyclone engine from B-17 42-32097 laying on the field on the left bank of the river Bystrice, photo was taken at summer 1945

„I pulled the parachute release handle so hard it came out in my hand - and I thought that was the end- but miracles were still happening. The parachute deployed, but it had taken a hit from the flak generated by that shell. As the parachute deployed, I was out of the cloud and sinking fast- about 300 feet, I reckoned from the ground. Couple of nylon panels were missing, and I braced myself for a hard landing, manipulating for a downwind landing. It was a hard landing. I managed to clear a roadway of some sort and land in a freshly plowed field digging in at least 6 inches. There was a gusty wind, so as soon as I touched down, I released the chute with the quick release device, and tried to save it in case I needed it later. But within seconds I was surrounded by Wehrmacht troops with machine guns. I had dislocated jaw, and dislocated shoulder- from when the parachute deployed.“

This is the navigator Ward P. Randolph recallection after many years later to his impact .

All pilots are almost immediately captured by German soldiers from the garrison, which had its habitat in Theresian fortress, a few meters from the point of impact. The explosion wiped out the bomber into small pieces. Fuselage hits the field on the right side of the river Bystřice between Theresian fortress and the river, all four engines hit the field on the left bank toward the cemetery. Wings and small parts fall over a wide area to Belidla district.

‹ A field where fell the fuselage of
B-17 "Slipstream" Theresian fortress is visible on the background right

The fall of the aircraft observed Mr. Rudolf Zatloukal:

“ On monday, 18 December 1944, appr. 1330 hours I observed an American bomber in the air, which engines apparently had a defect. This bomber, flying behind the squadron, was always attacked by German fighter planes. Above the churchyard at HODOLANY it exploded in a high altitude and the pieces fell down on various places around the churchyard. I saw 4 flyers bailing out of the plane by parachute and 4 other flyers falling down dead about 250 meters north-east of the churchyard. The 4 parachuters survived. Furthermore it was observed, that 2 flyers were hanging on the parachute in an altitude of about 1000 meters. One of them probably didn´t hold on the parachute, he fell down and was killed.“

As shown, 6 dead crew members fell near the crashplace of aircraft. Mrs. Bozena Prichystalova recalled, that she went with a friend to look at the weir in Hodolany, where should fell a plane into the river:

„ Near the bridge near the weir, where we went swimming, we saw from the shore of the river some debris in the water and on the shore laying a death airman. Around the neck had signs with the name Walter Person. There were still some guys and how the Germans came, we fled.“

‹ A field on the left bank of the river, where fell engines from "Slipstream", there is visible a cemetery of Hodolany in the background

Two gentlemans- Alois Drabek and Jiri Havlena remembered to the other dead in their post war explanation:

„I was present at HODOLANY, Czechoslovakia, on the 18th December 1944 when an American airplane crashed in a field near that town. The plane was badly smashed. There were eight American flyers in the plane. They jumped out in parachutes. Six of them were dead when they were found and two of them were alive. The two that were alive were captured by the Germans at once and taken to the town of Olomouc. Only three of the parachutes opened when flyers left the plane. I saw three of the bodies of the dead flyers. One of them was Robert Brown. I know that was his name because I saw his name on a chain around his neck and also on his gloves. He was about 22 years old and had medium brown hair. He didn´t have a cap on. He was laying with his arms across his face when we found him and his face was all bloody.“

It is also known that one of the bodies turned out near the village Hlusovice, near the famous old three named Hroma´s Oak. The chronicle of the village Hlusovice remembers this event as follows:

"When herd of the bombers returned over Moravia back from Germany, was one bomber hit by accident (there probably began to burn) and the crew began the rescue by parachutes. One pilot fell to the ground with the parachute closed near the Loděnská bouda, where it was found dead with shattered limbs. He was an English. German troops buried him on the spot, but then again dug up and taken him by car to Olomouc. The other two soldiers jumped at Chválkovice district, one of whom was killed. 4 landed near Bystrovany, where they were disarmed and captured by the Germans. The plane then crashed and burned to the ground, mechine-guns ammo exploded by a heat and shrapnel flew far up on the roof of our village.“

The dead crew members were taken to the mortuary of Concordia funeral services and at 31st December 1944 Mr. Hrachovec grave-digger buried all bodies at the military cemetery in Olomouc- Cernovir district, along with five dead airmen from Gerald R Smith´s crew.

‹ Old military cemetery at Olomouc-Cernovir district, where were buried at 31st December 1944 all 12 bodies of death crew members

After the exhumation in 1946 were transported to the United States, or on the common cemetery of Allied soldiers in the Belgian Saint Avold near Metz.

‹ A Walter G Person´s grave at Saint Avold cemetery( foto: Marek Hradil)

The fate of survivors

3 crew members, who miraculously escaped, waited barbed wire of prison camp.
The wounded commander Sherwood P Ruster was first hospitalized in a military hospital in the Monastery Hradisko, where he treated wounded leg. Therefore goes at 20th December to the military hospital in Brno and after that at 29th December is sent to a POW camp. All three members happily survived and returned home after the war. After the war Sherwood P. Ruster became the first jet engine engineer for Eastern Airlines. His engineer test scores were off the chart. He was personally hired by Eddie Rickenbacker a US WW1 flying ace and President of Eastern Airlines.
S.P.Ruster left Eastern in 1964 and became Chief Flight Engineer for the Federal Aviation Administration. He wrote all the early flight manuals for booming private airlines as well as the government.
In 1967 he became Chief Flight Engineer for Frontier Airline and he was also retained by the government to investigate commercial, private and government plane crashes.
He became anxious about riding a desk and so he enrolled in Frontier Airlines pilot school of which he started as # 478 out of 478 pilots. He started flying Boeing’s 580 twin engine passenger plane. He kept working and finally retired in 1984 as a 1st Captain of Frontiers 737 twin jet planes.
Ruster retired and lived in Mexico until his second wife death in 2006,than return to Houston in Texas, but last time in his life spent at Veterans nursing house at Oklahoma city. Died at 1st August 2009.
S. P. Ruster has two sons,one daughter and one step-daughter.
We didn´t found many infos about engineer Wilbur T Massey, we know that died on 18th March 1989 in Dayton, Ohio at the age of 65 years.

Ward C. Randolph stayed in the Air Force after the war, flew in the Korean War and Vietnam, where he flew as pilot of the cargo aircraft C-130 Hercules. In 1970 he left the Army and working at a telecommunications company. Until retiring in 1990 and died 26th July 2004 at the age of 81 years.

SOURCES:
- MACR 10635
- Pamětník letecké bitvy: mladí neznají dějiny, MF Dnes, 7. Února 2004
- Individual deceased personnel file:
- Brown, Robert A.
- Manzella, Vincent C.
- Davis, Edward E.
- Person, Walter G.
- Anton, Byron C.
- Bergman, Roland D.
- National archives and Records administrative
- J. Krumbach collection
- Zemský archiv v Opavě, pobočka Olomouc
- Vzpomínky na neznámé letce, Jan Mahr, Miroslav, 2011
- Memory book of the villageHlušovice
- Memory book of the village Bystrovany
- http://www.99bombgroup.org
Special Thanks to:
Dan Ruster, Julie Hebert-Ruster Price, Dennis Brown, Jack Fowler, Paul E. Barselou, Ward C. Randolph, George Hilton, Marek Hradil, Jan Mahr,
And many others...