Oheň na hřbitově- příběh amerického bombardéru v Olomouci

 English version available

HERE

 

 Letecká bitva 17. prosince 1944

V neděli, 17. prosince 1944 se nad Moravou strhla zatím největší letecká bitva 2. světové války. Na tento den naplánovalo velení americké 15. letecké armády sídlící v Italském Bari nálet na rafinerie a další důležité vojenské cíle ve střední Evropě. Mezi tyto cíle byly ten den vybrány také tři rafinerie na výrobu syntetického benzínu v jižním Polsku. Jednalo se o závody Blechhammer – Jih, Blechhammer- sever (dnes Blachownia Slazska) a Odertal (dnes Zdzieszowice). Tyto tři rafinerie patřily k nejvýznamnějším výrobcům paliv pro německou armádu a letectvo v této oblasti a patřily také mezi nejvýznamnější cíle amerického armádního letectva operujícího ze základen ve střední Itálii v okolí města Foggia. K náletu na tyto cíle odstartovalo 527 těžkých čtyřmotorových bombardérů Consolidated B-24 Liberator a Boeing B-17G Flying Fortress, doprovázených 93 dvoumotorovými stíhačkami Lockheed P-38 Lighting a 207 jednomotorovými North-American P-51 Mustang. Svaz v několika vlnách mířil severně, přes města Split, Bukovec, Joka a Mohelnice ke svému cíli.

Přestože američtí plánovači nepředpokládali těžký odpor německého stíhacího letectva – Luftwaffe, která předchozí dny utrpěla těžké ztráty, opak byl pravdou.

Kolem desáté hodiny byl vyhlášen poplach na německých letištích v okolí Berlína. Zde měla své základny stíhací eskadra Jagdgeschwader 300 „Wilde Sau“. Z letišť Jüterborg, Löbnitz, Reinsdorf a Borkheide vzápětí startuje asi stovka stíhacích Focke-Wulf FW-190A a Messerschmittů Bf-109G. Těžce opancéřované a 30 mm kanóny vyzbrojené FW-190A vede zkušený stíhač Lt. Klaus Brettschneider. Stíhači se formují do jedné skupiny a míří na východ, zkřížit cestu americkému svazu. Nápor jejich útoku naplno pocítí hlavně 49. Bombardovací křídlo mířící na rafinerii Odertal. Svaz vede 484. Bombardovací skupina, následovaná 451. a 461. na konci. Němečtí stíhači na poslední chvíli otočí na jih, míjí první vlnu bombardérů B-24 a následná zatáčka o 190 stupňů je zavede přímo za konec 461. Bombardovací skupiny.

Střelci bombardérů spatří německé stíhačky okolo 11:50. Ty okamžitě rozvinou formaci a tvrdě zaútočí. První útok byl veden zezadu v oblasti jiho- západně od Přerova a přesné palbě FW-190 podléhá hned několik bombardérů B-24 Liberator. Na území Moravy ten den havaruje osm amerických bombardérů B-24 Liberator, většina z nich se zřítí již při první zteči. Jejich trosky dopadají u obcí Troubky, Rokytnice nad Bečvou, Kokory, Palačov, Kozlov, Libina, Václavov a v Olomouci Neředíně. Při opakovaných útocích německých stíhačů do příletu amerického stíhacího doprovodu je celkem sestřeleno 28 amerických letounů, z toho 22 bombardérů a 6 stíhaček. 2 americké stíhačky P-38 Lighting dopadly na naše území u Kralic (okr. Prostějov) a Vinar (okr. Přerov).

Německé ztráty z této bitvy však také nejsou zanedbatelné. Jen na našem území havarovalo 29 německých stíhaček a zahynulo 19 pilotů. 4 z nich jsou pohřbeni na Olomouckém hřbitově v Neředíně. V amerických bombardérech, které havarovaly na Moravě, zahynulo 45 letců. Zbytek se dostal do zajetí, kromě jednoho. Bočního střelce Sgt. Fredericka Hughese, který vyskočil na padáku ze svého letounu B-24J 42-51319, který posléze havaroval u Kokor, ukrývali čeští vlastenci v Brodku u Přerova až do konce války.

B-24J Liberator „Arsenic and Lace“

‹ Detail kresby a jména letounu na trupu

‹ Posádka G. R. Smitha před svým letounem na základně Torretto, po návratu z mise, která byla po startu odvolána

Letoun Consolidated B-24J-15-FO výrobního čísla 42-52025 pojmenovaný posádkou „Arsenic and Lace“ vyrobený v závodech firmy Ford ve Willow Run odstartoval se zbytkem 465. Squadrony/461. Bombardovací skupiny brzy ráno v 7:45 ze své základny Torretto. Jeho posádku ten den tvoří:

1.	Pilot	2nd Lt Gerald R. Smith	Michigan
2.	Co-pilot	2nd Lt Vrooman L. Francisco Jr.	Arkansas
3.	Navigátor	F/O Milton A. Klarsfeld	New York
4.	Bombometčík	2nd Lt Artur H. Carlson	Oregon
5.	Radiooperátor-horní střelec	Sgt Morris R. Goldman	Illinois
6.	Přední střelec	Cpl David D. Brewer	Arkansas
7.	Pravý boční střelec	Sgt Abraham P. Ambramson	New York
8.	Levý boční střelec	Sgt Edwin L. Howard	Ohio
9.	Spodní střelec	Sgt John R. Modrovsky	New York
10.	Zadní střelec	Sgt Clifton J. Stewart	Massachusetts

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 Seznam 11 misí, které absolvovala posádka G. R. Smitha do svého sestřelení:

20. 10. 1944	Miláno	Itálie
23. 10. 1944	Munich	Německo
1. 11. 1944	Vídeň	Rakousko
6. 11. 1944	Vídeň	Rakousko
11. 11. 1944	Linec	Rakousko
12. 11. 1944	Vídeň	Rakousko
19. 11. 1944	Vídeň	Rakousko
2. 12. 1944	Blechhammer	Polsko
11. 12. 1944	Vídeň	Rakousko
15. 12. 1944	Linec	Rakousko
17. 12. 1944	Odertal	Polsko

Bombardéry 461. bomb. skupiny startují ze své základny Torretto v 7:45. Let probíhá zdánlivě bez problémů. Stovky bombardérů letí ve výšce asi osmi kilometrů. Střelci napjatě pozorují oblohu.

Luftwaffe útočí

V 11:45 hlásí střelec horní střelecké věže Morris Goldman německé stíhače FW-190 na šesti hodinách. Bombardér je však již při prvním útoku zasažen dávkou 20- ti a 30- ti mm granátů z kanónů FW-190. Palba okamžitě vyřazuje motor č. 3, zasažen je rozvod kyslíku a palivová soustava. Oba boční střelci jsou smrtelně zasaženi a mrtví padají na podlahu. Velitel Gerald Smith, poté co zjistil, že letoun hoří a motory nefungují salvou odhazuje bomby, vypíná zapalování motorů a zapíná autopilota. Mezitím opouští letoun zadní střelec Clifton Stewart oknem bočního střeliště, za ním vyskakuje spodní střelec John Modrovsky, který ještě kontroluje mrtvé boční střelce. Bombometčík Artur Carlson pomáhá ven z poškozené věže hornímu střelci Goldmannovy, avšak oba později omdlévají z důvodu nedostatku kyslíku cestou do pumovnice, letoun je stále ve výšce cca 8000 metrů. Oba piloti, poté co se jim nedostává zprávy od zbytku posádky, opouští svá stanoviště a vyskakují zkrz hořící pumovnici ven.

Poslední z posádky na palubě – navigátor Klarsfeld a přední střelec Brewer bojují o život v přídi letounu. Milton Klarsfeld pomáhá z přední věže Davidu Brewerovi, oba si připínají padáky a chystají se k seskoku, zjišťují, že dveře pro přední kolo nejdou otevřít, přesouvají se směrem k pumovnici. Zde však je průchod zablokovaný těly bombometčíka a horního střelce. Poté však bombardér exploduje a vymrští navigátora ven z hořícího stroje. Ten se však později probere, otvírá padák a přistává poblíž hořícího stroje.

Zánik bombardéru sledoval více vpředu letící Capt. Robert L. Chalmers, pilot jediného letounu od 765. squadrony, který se vrátil zpět na základnu, který letěl v bombardéru B-24J 44-41020 pojmenovaný "Judy R":

"Asi v 11:45 byla naše formace napadena asi 50 nepřátelskými stíhači v oblasti Mohelnice, Německo. Po prvním útoku jsem viděl letoun poručíka Smitha, jak je zasažen stíhačkami. motor č. 3 byl v plamenech, ale letoun byl stále pod kontrolou. Viděl jsem vyskočit několik členů posádky, zdálo se, že otálejí s otevřením padáku, protože jsem neviděl žádný padák, že by se otevřel okamžitě. Naše výška byla v té chvíli asi 26 500 stop. Bombardér poručíka Smitha pokračoval doprava pod náš letoun. Můj druhý pilot viděl, že pokračoval doprava a dolů. Jedno křídlo se zlomilo a letoun vybouchl. Po srovnání toho, co jsem viděl, se zbytkem mé posádky můžeme tvrdit, že jsme viděli aspoň 10 padáků."

Trosky bombardéru dopadají na čtvrť Neředín. Centrální část trupu dopadá na hřbitov, kde shoří. Je poškozeno 25 hrobů.

Pamětník, pan Jaroslav Tichý z Neředína v rozhovoru pro MF Dnes dne 7. května 1999 popsal celou událost takto:

"Mraky byly tehdy v neděli sedmnáctého prosince hodně nízko. Všichni, celá rodina, jsme byli v krytu ve sklepě. Najednou jsme v nevelké vzdálenosti slyšeli tlumený výbuch a po krátké době bylo všude cítit benzin. Když jsme se vyběhli podívat do oken z prvního patra, viděli jsme asi tři sta metrů od nás u hlavní kaple Neředínského hřbitova požár. Utíkali jsme se tam podívat a v jižní aleji u hlavní kaple hořel letoun. Byl to asi pětimetrový trup, vše ostatní, křídla, kabina byly pryč. Můj otec sem doběhl mezi prvními a podle něj a dalších svědků ten letec (zřejmě navigátor Milton Klarsfeld nebo druhý pilot Vrooman Francisco) klidně vystoupil ven, zapálil si cigaretu a odhodil zapalovač. Stál tu a čekal, věděl, že nemá šanci, ani se o nic nepokoušel. Pak tam s vyplazeným jazykem doběhl místní starousedlík jménem Peschl, který ho zajal a pozdeji předal vojákům- Wermachtu. Motory byly rozsypány v Neředíně kolem Peschlovy hospody."

‹ Bývalá Peschlova hospoda, nyní resturace U Rybníčku

"Celý Neředín byl tehdy zasypán spoustou drobných úlomků plechů se součástí letadel. V zahradě u hospody spadly dva motory, na parkovišti před krematoriem byla zaříznutá třílistá vrtule ve vysoustružené jámě asi metr hluboko. ležel tam i motor,"

‹ Prostor před neředínským hřbitovem, na parkovišti vlevo dopadla výše zmiňovaná vrtule

4 mrtví členové posádky dopadli na jedno místo poblíž sebe na místě zvaném "U křížku"

"Pohled na asi čtyři členy posádky, kteří vypadli z letadla bez otevření padáků a mrtvý leželi na velmi malé ploše v okolí kříže u dnešní Okružní ulice asi ve stometrovém okruhu, byl hrozný."

David D. Brewer dopadl i se svou střeleckou věží na střechu hospody "U Hewanických" kde prorazila střechu a on zůstal viset nad výčepem.

‹ Místo, kde stávala hospoda U Hewanických, na jejíž střechu dopadlo tělo Davida Brewera. Dnes restaurace U Rytíře

14 bomb odhozených ve spěchu z letounu dopadá a vybuchuje u Topolan. Záznam o této události najdeme v kronice obce Topolany:

"Bylo to v neděli dne 17. prosince 1944, byla mlha, takže nebylo nic viděti. Byl jsem tenkrát v kanceláři obecního úřadu. Bylo nás tam více. Sirény v továrnách houkaly poplach a rádio hlásilo, že silné letecké svazy letí směrem na sever. Asi krátce před před dvanáctou hodinou v poledne slyšeli jsme zadunění a přes okna viděli, jak černý sloup dýmu se vyvalil směrem nad Krejcarovým gruntem. Všichni jsme hleděli do oken a říkali, že asi bombardují továrnu v Lutíně, ale vzápětí nový výbuch a kámen o velikosti dětské hlavy přiletěl až před okna obecní kanceláře. To již nasvědčovalo, že bomby padaly blíže. Šli jsme se podívat na náves a viděli jsme, že lidé vycházeli z domů vylekáni a ustrašeni. Dále bylo viděti, že na dolní straně u Sklenářů, Spurných, Kotků a Vilímců jsou vytlučeny okna- tlakem vzduchu. Při příchodu na zvonici viděli jsme na cestě hlínu a kamení, které sem spadlo při výbuchu. Za humny v zahradách Zemědělské společnosti p. Šindlera a Ing. Miroslava Vilímce byly trychtýře po výbuchu velikých bomb. Jámy byly 3-4 metry a horní průměr 8-10 metrů. Nejvíce byly poškozeny krytiny na střechách, u Neumannů nebylo ani jedno okno celé, skla všechna vybita. hned potom bylo tam úžasné množství lidí se zvědavostí, z blízka i ze vzdálenějších obcí. Bomba, která dopadla na Vilímcovu zahradu, poškodila stodolu jeho i stodolu p. Zelinky č. 2, tak, že boční zeď byla posunuta o 1/2 metru. P. Šindler měl poškozen a rozmetán plot a několik stromů. Velké štěstí bylo, že bomby spadly těsně za humna a do zahrad."

Letci na padácích přistávají na různých místech v okolí Olomouce. Sgt Clifton Stewart je zajat u Brodku u Přerova okamžitě po přistání, Milton Klarsfeld v Olomouci, kousek od místa dopadu svého stroje. Pilot Gerald R. Smith dopadl u obce Tážaly a zajat byl v obci Charváty, kam jej dovedli místní obyvatelé. Spodní střelec John Modrovsky dopadl neznámo kde a dokázal unikat až do příštího dne, kdy byl zajat o Přerova. Johnovy rodiče pocházeli z obce Drahovce u Piešťan. Velitel Smith má vykloubenou ruku, kterou mu ošetří německý lékař v Olomouci. Zde se také setkává se zbytkem své posádky.

Všichni jsou posláni do zajateckého tábora pro spojenecké letce, kde zůstanou až do konce války. Těla mrtvých členů posádky jsou uloženy do márnice pohřební služby Concordia a poté jsou, společně se sedmi členy posádky z bombardéru B-17G, kteří zahynuli o den později u Bystrovan, 31. 12. 1944 pohřbeni na vojenském hřbitově v Olomouci- Černovíře.

Havárie Boeingu B-17G 18. 12. 1944 u Bystrovan

O den později, v pondělí 18. 12. 1944, vyslala 15. Letecká armáda znovu své bombardéry na stejné rafinerie jako v osudnou neděli. Německý odpor byl o poznání slabší, přesto se však podařilo německým stíhačům sestřelit nad Olomoucí další čtyřmotorový bombardér Boeing B-17G výrobního čísla 42-32097, pojmenovaného „Slipstream“ od 347. Squadrony/99. Bombardovací skupiny. Letoun po těžkém zásahu cestou od cíle opustili 3 členové posádky. Zbývajících sedm zahynulo po následné explozi stroje ve vzduchu. Trosky letounu dopadly mezi čtvrtí Bělidla a obcí Bystrovany na oba břehy řeky Bystřice. Havárii letounu přežili velitel letounu- Pilot 2nd Lt Sherwood P. Ruster, navigátor 2nd Lt Ward S. Randolph a mechanik-horní střelec T/Sgt Wilbur T. Massey. Těla mrtvých členů posádky byla uložena do společného hrobu s mrtvými z Neředína.

V původním hrobě byli pochováni tito letci:

B-24J 42-52025 „Arsenic and Lace“, 17. 12. 1944, Olomouc- Neředín
Bombometčík	2nd Lt Artur H. Carlson
Horní střelec	Sgt Morris R. Goldman
Přední střelec	Cpl David D. Brewer
Pravý boční střelec	Sgt Abraham P. Ambramson
Levý boční střelec	S/Sgt Edwin L. Howard
B-17G 42-32097 „Slipstream“, 18. 12. 1944, Bystrovany
Co-Pilot	2nd Lt Robert A. Brown
Bombometčík	Sgt. Vincent C. Manzella
Radiooperátor	S/Sgt Walter G. Person
Levý boční střelec	Sgt. Roland D. Bergmann
Pravý boční střelec	Sgt. Edward E. Davis
Spodní střelec	Sgt. Byron C. Anton
Zadní střelec	Sgt. Robert E. Lary

Pohřby a exhumace

Po válce jsou všichni mrtví v březnu 1946 převezeni a pohřbeni na hřbitov v Neředíně. Při této exhumaci 29. března 1946 jsou mrtvým odebrány 2 zlaté prsteny, které, při snaze o zjištění totožnosti mrtvým, odesílá národní výbor na americkou ambasádu do Prahy, ta potvrdí převzetí předmětů, ale totožnost letců již ne. Místo toho přichází 16. srpna 1946 oběžník z ministerstva národní obrany oznamující plánovanou exhumaci amerických letců. 9. září večer přijíždí do Olomouce americká komise o počtu asi 15 mužů. Ještě před tím správa hřbitovů provede odhalení rakví, aby mohla být 10. září v 8:00 provedeno oficiální vyzvednutí mrtvých a jejich odvoz na spojenecké vojenské hřbitovy, nebo na hřbitovy v USA. Pietní akce se zúčastnila řada zástupců města a armády, nechyběly proslovy a vojenská hudba. Při celé události nad hřbitovem opakovaně přeletěli formace letounů Avia C-2 (Arado Ar-96) z letiště Olomouc.

‹ Fotografie z exhumace 12 amerických letců v Olomouci- Neředíně 10. září 1946, účast obyvatel byla značná

‹ Nakládání rakví na nákladní vůz

Co bylo s přeživšími?

Po skončení války se zajatí členové posádky šťastně vrátili domů. Zadní střelec Clifton J. Stewart zemřel 10. 1. 1992. Velitel Gerald R. Smith v dubnu 1999 navštívil Českou republiku se svojí dcerou Claire a hledal místo svého přistání na padáku. Při pátrání mu vydatně pomáhal historik pan Michal Šišovský. Navštívil také Olomouc a místo dopadu v Neředíně,kde se setkal také s pamětníky z řad místních občanů. Zemřel 5. srpna 2003 v Garden Grove, Kalifornie.

Další z přeživších, John R. Modrovsky, navštívil vzpomínkovou akci v Troubkách společně s několika dalšími veterány 461. bombardovací skupiny v září 2000. Dodnes žije na Floridě.

Navigátor Milton A. Klarsfeld po válce založil firmu Audio- Video corporation a dodnes žije v Albany, New York, je mu 89.

Osud posledního z přeživších, co-pilota Vroomana Francisca Jr., také není znám.

Stará událost se znovu připomíná

Přestože se po exhumaci v roce 1946 na celou událost postupně zapomělo, letoun "Arsenic and Lace" se ještě jednou připoměl sám. V létě 1986 začaly na hřbitově v Neředíně stavební úpravy hrobky ve skupině XX, č. 42 a 43, situované v západní aleji. Od roku 1901,kdy byla zřízena, se vystřídala ve vlastnictví několika majitelů. V prosinci 1944 se stala jednou z hrobek, kterou poškodily trosky bombardéru B-24J 42-52025. V původní úpravě stála v hlavách hrobky pískovcová plastika ženy, kterou (zřejmě od západu) srazila součást havarujícího letounu. Plastika propadla kamennou deskou do hrobky. Poté byla jen provizorně opravena zlomky kamenů a zeminou.

V roce 1986 správa hřbitovů a krematoria přistoupila k exhumaci pohřbených a k opravě hrobky. Při této činnosti byla z nitra hrobky vyjmuta plastika, proveden úklid a odvodnění hrobky. Přitom se ukázalo, že jižní vyzdívka je probořena a uvnitř byla nalezena součást ovládání stavitelné vrtule bombardéru. Plastový štítek, připevněný na součástce prokázal, že se jedná o výrobek firmy Hamilton Standard Propellers, která dodávala vrtule pro americký letecký průmysl za 2. světové války a vyrábí je dodnes.

Nový památník

16. prosince 2011 byl na hřbitově v Neředíně postaven nový památník, který důstojně připomíná památku padlých letců, více zde

Jiří Černošek

ZDROJE:
- MACR 10680
- dopis od p. Karla Hewanického
- MF Dnes 7. 5. 1999
- Vzpomínky na neznámé letce, Jan Mahr, Miroslav, 2011
- Kronika obce Topolany
- www.461st.org
- The 461st Liberaider, Vol. 16 No.1, June 1999
- K havárii bombardovacího letounu "Liberator" u Olomouce- Neředína v roce 1944,Václav Burian, Vlastivědný - Věstník moravský XL, 1, 1988
- 17. 12. 1944- 17. 12. 2004 Troubky, Rokytnice, Kokory- Nezapomeneme! Jaroslav Shön, 2004
- Archiv autora