Bergungskomando Deutsch Brod IV. - Klemm Kl-35, PF+KY, FFS A/B 4, 16.5.1940, Hořepník

 Na louce u Hořepníku (okr. Pelhřimov) v květnu 1940 havaroval při pokusu o nouzové přistání školní Klemm Kl-35D s imatrikulací PF+KY. Stroj náležel FFS A/B 4, která měla svou mateřskou základnu od října 1939 v Praze-Kbelích, ale také ve Zbraslavicích, Praze- Klecanech, Kralupech a Letňanech. Jak je patrné, Bergungskomanda vyprošťovala také letouny jiných jednotek, než které byly dislokované na jejich "domovské" základně. Rychlost byla důležitá, aby havarovaný letoun nebránil v polních pracech, popřípadě aby nebyl ještě více poškozen případným deštěm apod.

Letoun při pokusu o přistání patrně zapadl, nebo zachytil o terénní překážku a převrátil se, poškozen byl motor, vrtule a vršek trupu se směrovkou. Osud posádky je neznámý, ale pravděpodobně přežila. Byť možná se zraněními. 

Zlomená vrtule a poškozený kryt motoru je patrný.

Pro místní pány kluky byla taková událost vždy vzrušující podívaná.

Bergungskomando Deutsch Brod III. - Arado Ar-66, NI+AZ, Přibyslav, 6.9.1940, LNS 4

Další ze zdokumentovaných "pracovních" akcí Bergungskomanda z Německého brodu byl odvoz cvičného dvouplošníku Arado Ar-66, s označením NI+AZ. Letoun pravděpodobně v důsledku poruchy nouzově přistál 6. září 1940 u Přibyslavi, pár kilometrů od domnovské základny. Stroj patřil LNS- Luftnachrichten schule 4, dislokované v Německém brodu. Letoun čekala demontáž na zemi a přeprava zpět po zemi. 

Letadlo bylo před demontáži dotlačené co nejblíže silnici. V tuto chvíli má stroj odmontovanou výškovku a následovat bude demontáž křídel a naložení na valník.

 

Rozpojení táhel řízení (otevřené krytky na spodku křídel) před demontáží křídel.

Stuky proti bunkrům

 Nacistickému německu se v roce 1938 podařilo mistrnou politikou připravit Československo o Sudety a tím i o nejdůležitější aspekt obrany - "betonovou hranici" . Linie betonových pevností, pěchotních srubů a protitankových překážek následně posloužila německé armádě k různým pokusům, jak k těmto druhům obranných pozic přistupovat při jejich likvidaci. Jistě také hrál důvod plánovaný vpád do Francie a překonání pověstné Maginotovy linie (kterou německo později taktéž obešlo ze severu)

O tom jak odolné tyto betonové stavby jsou se Wehrmacht přesvědčil u nás, protože "řopíky" postavené z mimořádně kvalitního betonu odolávaly střelám pěchotním, protitankovým i dělostřeleckým s mimořádnou ctí. 

Jako další možnost přicházela likvidace pomocí leteckého bombardování. Kvůli rozměrům však nepřicházela v úvahu klasická metoda kobercového náletu, ale pomocí přesného zásahu sezhora. K tomuto účelu se skvěle hodil letoun Junkers Ju-87 Stuka (zkratka - Sturzkampfflugzeuge - střemhlavý bojový letoun) konstrukčně přizpůsobený pro přesné střemhlavé bombardování bodových cílů. Tento letoun byl zkonstruován jako prostředek přímé podpory pěchoty při postupu nepřátelským územím.

Následující snímky zachycují test této metody. Dle popisek proběhl v roce 1938 v Sudetech na neznámém místě, účastnily se ho Junkersy Ju-87A s označením 52+G13 přiřazující letoun k  II Gruppe/St. G. 165, která měla v březnu 1938 základnu u města Pocking v Německu. V době mnichovské krize v říjnu 1938 se však jednotka na krátkou dobu přesunula na polní letiště Pesvice (Pösswitz) u Chomutova, pravděpodobně z této doby pochází i serie snímků z aukčního serveru ebay.de, které tuto zajímavou situaci zachycují.

 

Příprava Ju-87A k akci

Stroj označený 52+G13 při letu k cíli.

Pohled z pozice zadního střelce na zbytek formace.

Cílový řopík je malá stavba, při letu ve větší výšce špatně rozpoznatelná, pro test byl vybrán jeden volně stojící v otevřeném terénu.

Pěchotní srub před útokem

Po zásahu leteckou pumou.

 

 

Následek zásahu větší pumou, pravděpodobně 250 nebo 500 kg.

 

Zbytky jedné z útočících Stuk, která havarovala při střemhlavém letu.

Likvidace jednotlivých bunkrů by však navzdory výsledku jednoduchá nebyla. Bunkry byly sice na dohled od sebe, ale často dobře maskované a díky svým malým rozměrům ze vzduchu špatně rozpoznatelné, hlavně když byly umístěné v lesním porostu.

Flugplatz Chrudim 1944

 Na aukčním portále ebay.de se objevila zajímavá sada snímků, zachycující výcvik pilotů Luftwaffe na letišti Chrudim. Zajímavá je i proto, že snímků z výcviku v roce 1944 se z našeho území zachovalo podstatně méně než z let 1939-43. Důvodem je i útlum výcvikové činnosti na našem území a reorganizace výcvikových jednotek v závěru války.

letiště Chrudim  - jeho výstavba začala již v roce 1936, bylo dokončeno až za okupace roku 1939. Za války sloužilo jako pracovní plocha letounům letecké školy FFS A/B 32 z Pardubic až do zrušení školy v roce 1943. V roce 1944, na začátku roku, zde létala letadla patřící původně Blinflugschule (BFS) 3, respektive FFS (B) 33, jak byla škola 15.10.1943 přeznačena. Mateřskou základnu měla škola v Praze-Ruzyni od roku 1942. Výcvik byl ukončen v srpnu 1944 a samotná škola byla rozpuštěna v březnu 1945 a její personál převelen k pozemním jednotkám.

Typický znak této jednotky - kráva s páskou přes oči je patrná na některých snímcích:

 

Příslušník Luftwaffe s řídící budovou v pozadí, vpravo pak hangár.

Detail na řídící budovu. Před ní lze rozeznat dva dvoumotorové Siebely Si-204D a vpravo před hangárem pak Focke-Wulf FW-44 "Stieglitz" s imatrikulací VB+JC.

Bücker Bü-181 "Bestmann" pojíždí na start s dalším strojem stejného typu v pozadí. Označení letadla není patrné, pouze velká číslice 13 na směrovce. Toto označení bylo běžné pro letouny BFS (B) 33.

Skupinka 4 FW-58 odstavených na ploše letiště.

FW-58 při startu s hangárem v pozadí.

Stejný letoun při přisání přelétá v nízkém letu silnice. Vlevo na horizontu jde vidět siluetu kostela Nanebevzetí panny Marie v Chrudimi.

Letový snímek FW-58 se znakem FFS (B) 33 na přídi.

Ve vysoké trávě odstavený FW-58 CD+AK se znakem FFS (B) 33 a číslicí 36 na směrovce.

Dva snímky Siebelu Si-204D-1, WNr.321201, s označením TJ+XU a číslicí 30 na směrovce. Letoun patří FFS (B) 33 - za motorem lze rozeznat vršek hlavy krávy. Letoun přečkal válku a na jejím konci byl nalezen americkými vojáky na letišti v německém Eschwege.

Momentky z letiště příslušníků Luftwaffe, díky nímž se snímky zachovaly do dnešních dnů. 

Source:

- www.ebay.de - prodejce Crainsmilitaria

 

Bergungskomando Deutsch Brod II. - Junkersu W.34hau PG+AA u Velkého Pěčína, 25.3.1941

První z pěkně zdokumentovaných případů z činnosti Burgungskomanda Deutsch Brod ( Úvodní článek ZDE ) je havárie letounu Junkers W.34hau s označením PG+AA, patřícímu LNS 4 (Luftflotten-nachrichtenschule 4), který se stal 25.3.1941 u osady Velký Pěčín (okres Dačice) na Vysočině. 

 Jednotka LNS 4 prováděla výcvik budoucích posádek průzkumných letounů, zejména radistů. Byla založena 30.12.1939 v německém Augsburgu jako Luftflotten-Nachrichtenschule 4. Po okupaci Československa se v lednu 1940 přemístila do Českých Budějovic a působila na našem území do roku 1943, kdy byla přejmenována na Luftnachrichtenschule 4 a převelena do francouzského Lyonu. Zde působila až do svého zániku v roce 1944. Letecká škola jako svou pracovní plochu využívala, mimo Českých Budějovic, také plochu v Německém Brodě a v průběhu času se udála na našem území řada havárií letounů patřících této škole. 

Do výzbroje této jednotky patřili převážně letouny Junkers Ju-86 různých verzí, lehčí Focke-Wulfy FW-58 Weihe, ale i nejmenší Arado Ar-66, nebo právě Junkersy W.34. Řadu událostí spojených s touto školou "řešilo" právě Burgungskomando Deutsch Brod. 

 Znak letecké školy zavedený až v průběhu roku 1941

 

Junkers W.34hau, verze snadno rozpoznatelná podle delšího motorového krytu ukrývajícího motor Bramo 322, místo obvyklého BMW 132A, používaného u verze hi, ale také podle mohutné dřevěné čtyřlisté vrtule. 

Dle dochovaného hlášení četnicé stanice Dačice posádka letounu PG+AA přistála 24.3. 1941 v důsledku špatného počasí (silného větru) na poli asi 1 km jihozápadně od obce Velký Pěčín. Přistání vyšlo bez poškození stroje a zranění posádky. Následující den se posádka pokusila ze stejného místa znovu vzlétnout. Start proběhl dobře, avšak asi po půl kilometru dále nízko letící letoun zachytil o vrcholky stromů na okraji lesa a zřítilo se na zem. Druhé přistání dopadlo příznivě pro dvoučlenou posádku, která přežila bez zásadnější újmy, avšak letoun byl značně poškozen- uražený motor, zlomený trup a uražené křídlo, druhé poškozené, podvozek apod. O jeho rozebrání a převoz na nádraží k opravě se postaralo právě zmíněné vyprošťovací komando. 

 Nám dodnes z tého události zůstala řada pěkných snímků.

Za doplnění a opravu děkuji Pavlu Krejčímu z www.letecka-badatelna.cz! 

 

Situace po dojezdu vyprošťovací skupiny. Vrak letounu byl střežen protektorátním četnictvem (první zleva)

 

Místo přistání zepředu, v pozadí rozvodněná Moravská Dyje.

 

Detail na uražené levé křídlo, uvnitř jde vidět palivová nádrž.

 

Zlomený trup z pravé strany.

Totéž z levé strany, konec trupu je již odtažen k odvozu. V pozadí přihlížející dav místních obyvatel.

To, co zbylo z levého křídla spolu s bednou na nějaké zařízení, které bylo buď na palubě letounu, nebo je bedna připravena k uložení demontovaného zařízení a jeho uložení pro bezpečnější přepravu.

Probíhající demontáž celků pro snadnější odvoz.

Odstrojený trup spolu s demontovaným motorem na transportním podvozku po československé armádě.

Poškozený motor s vrtulí, ta, v důsledku kontaktu se zemí, přišla o všechny listy a zůstal jen její náboj.

 

Odvoz vraku pomocí tahače Hanomag SS100.

 

Zbytky letounu byly následně přeloženy na vlak a odvezeny k likvidaci, nebo k opravě.

 

 

Zdroje Internet: 

- http://www.leteckabadatelna.cz

- https://www.luftwaffe-research-group.com

- ebay.de

- https://www.luftwaffedata.co.uk/index.php/Luftnachrichtenschule_4 

- vrtulnik.cz

 

 Zdroje knihy: 

- Die Flugzeugfuhrer-Ausbilding der Deutschen Luftwaffe 1935-1945 - Band I" by Carlsen & Meyer [VDM, 1998]

Bergungskomando Deutsch Brod I. - Úvod

 Johann Müller za války sloužil u Luftwaffe na letišti Německý brod (dnešní Havlíčkův brod). Mimo jiné byl přiřazen k tzv. Bergungskomandu (vyprošťovací komando). Tyto jednotky, které měla k dispozici každá větší letecká základna (Fliegerhorst) měla za úkol vyzvedávat v terénu havarovaná  letadla patřící k jednotce z příslušné základny, a dopravovat je zpět na letiště. Odtud putovala k likvidaci, nebo k opravě, pokud se jednalo o méně závažné poškození. Lehké opravy se prováděli přímo na letišti. Vyprošťovací komanda vyjížděla také k událostem, kdy letoun musel  v terénu nouzově přistát a potřeboval opravu na místě, aniž by byl potřeba odvoz.  

Díky Johannu Müllerovi se zachovala bohatá obrazová dokumentace z řady havárií na našem území v nebývalé kvalitě. Snímky tohoto člověka byli již dvakrát nabízeny na aukčním portále ebay.de a nyní se již nachází roztroušené mezi sběrateli po celém světě. Toto je velká škoda, protože tvořily ucelenou serii a na stránkách tohoto blogu bych rád ukázal celou serii alespoň ve formě náhledů z ebay.de.

Uffz. Johann Müller na dvou snímcích z období jeho služby v protektorát (Zdroj: ebay.de)

 

 

 

 

 

Při své práci vyjížděla jednotka do terénu náležitě vybavena, mimo jiné např. kořistním tahačem Škoda 6STP6 -LD LAD (letecké automobilní dílny)

 

(Zdroj: ebay.de)

Dále nesměl chybět valník pro odvoz větších demontovaných celků, jako např. demontovaných křídel, motorů a trupů. Letoun se obvykle na místě přistání demontoval na tyto celky, aby byla snažší manipulace s letounem při odvozu.

 

Přívěs pro převoz křídel pochází také původně z výzbroje Československé armády, zde s naloženým demontovaným křídlem z letounu FW-58 (Zdroj: ebay.de)

 

 

 

 

Typická sestava po demontáži - tahač Hanomag SS100 + návěs s demontovanými křídly letounu Klemm Kl-35B a na konci ve vleku trup letounu jedoucí "po vlastní ose"

(Zdroj: ebay.de)

 

Dornier Do-17E na letišti Vysoké Mýto v roce 1945?

 V nabídce několika aukcí na www.aukro.cz se před časem objevila dvojice snímků zachycující kuriózní situaci, ke kterým v historii letectví občas dochází.

Na nabízených snímcích je zachycena jedna nedatovaná nehoda na letišti Vysoké Mýto. Je na nich zachycený původně německý kluzák DFS SG-38 Schulgleiter (V Československém letectvu označovaný ŠK-38) zničený po nárazu do odstaveného bombardéru Dornier Do-17E. Jak se mohlo stát, že k této nehodě došlo několik měsíců po skončení II. světové války a účastníkem byl německý bombardér vyřazený z aktivní služby již na počátku války?

(Zdroj: www.aukro.cz)

Důvod je jednoduchý, tyto dva Dorniery Do-17E na snímku patřily totiž Schleppgruppe 1, v té době přejmenované po svém veliteli na Transportgruppe Herzog (velitel Hptm. Kurt Herzog), jednotce, která měla na samý závěr války za úkol zásobovat polskou pevnost Vratislav (něm. Breslau), toho času obklíčenou Rudou armádou. Tato jednotka používala letiště Vysoké Mýto od 13. dubna 1944 pro noční zásobování Vratislavi kluzáky DFS-230 a Go-242, které vlekala nad místo určení směsicí starších bombardérů Do-17, He-111, Ju-87 apod. Po skončení války jednotka své stroje částečně zničila na letištích Vysoké Mýto a Hradec Králové a ustoupila na západ. 

Fotografie havárie z druhé strany, vpravo jde vidět část vedle stojícího Junkersu Ju-88 nebo 188. (Zdroj: www.aukro.cz)

Na letišti Vysoké Mýto zůstalo odstaveno několik nefunkčních strojů této jednotky, které lze pěkně vidět na leteckých snímcích z roku 1946. Na tomto snímku jde vidět kromě zničených letounů také řadu letounů, které vypadají, že jsou vcelku. Jde mezi nimi rozeznat minimálně 10 Dornierů Do-17. Právě v těchto místech došlo k nehodě:

Letecký snímek z roku 1946 zachycuje část plochy letiště Vysoké Mýto s odstavenými německými bombardéry Ju-88, He-111, Ju-87 a Do-17, vlevo nahoře je také rozeznatelný FW-190 patřící SG10, které operovala z téhož letiště na konci války. Zcela vlevo nahoře je vidět hangár pana továrníka Sodomky. (Zdroj: LMS MO ČR)

 

Tatáž fotka s popiskami, zelený puntík označuje místo havárie ze snímků výše.

Právě do jednoho z těchto odstavených strojů narazil kluzák SG-38, který začal používat aeroklub Vysoké Mýto na zdejším letišti. Kluzák je bez jakéhokoliv označení. Do série patří ještě jeden snímek členů aeroklubu u původně německého navijáku, pomocí kterého se kluzáky dostávaly do vzduchu bez pomoci motorového letadla. V pozadí lze vidět hangár postavený v roce 1938, který nechal postavit továrník a podnikatel Josef Sodomka a stojí na letišti dodnes.

 

(Zdroj: www.aukro.cz)

Záhada Emauzského rybníka poodkryta (letecká bitva 17.12.1944)

Po 81 letech od osudné letecké bitvy ze dne 17.12.1944 zůstává stále několik otázek ohledně této události nezodpovězených. Jedním z nich byla havárie stíhacího letounu do Emauzského rybníka u Oder.

 Letoun se podle pamětníků zabořil 17. 12. 1944 do podmáčených luk, které zde byly před založením rybníků. Německou armádou byly pravděpodobně sesbírány části, co zůstaly na povrchu, zbytek letounu byl ponechán v zemi. Rybníky zde byly založeny později a znemožnily odkrytí a identifikaci stroje v minulosti. Letoun byl lokalizován pracovníky muzea Suchdol nad Odrou již 1.1.2011, kdy byl rybník vypuštěný. Nicméně byly vyzdviženy jen drobné části stroje na povrchu. Např. kyslíkové lahve, které byly původně umístěné v křídle letounu. Na podrobný průzkum si členové spolku muzea Suchdol nad Odrou a ostatní nadšenci dlouho počkat. 

 Tato chvíle nastala letos, 18. 2. 2025. Díky tomu, že rybník byl vypuštěn a mráz v únoru umožnil pohyb bagru po dně rybníka bez rizika zapadnutí v bahně. Již brzy po zahájení výkopu byl potvrzen typ letounu - Messerschmitt Bf-109G-14/AS - podle nalezených fragmentů motoru Daimler Benz DB-605ASM , leteckého kanónu Mauser MG-151 ráže 20 mm a dvou kulometů Rheinmettal-Borsig MG-131 ráže 13mm. Letoun byl po nárazu do kamenitého podloží rozdrcen a třeba samotný motor se rozpadl na 5 částí, kanón 20 mm byl zlomený na dvě části a kulomety 13mm ohnuté do pravého úhlu a zlomené. 

Co zbyde z letounu po nárazu do země v plné rychlosti po 80 letech. (Zdroj: Muzeum Suchdol nad Odrou )

 

 

 

Což bylo ale pro pokračování historického výzkumu zásadní - ve vraku nebyly nalezeny ostatky pilota, ani zbytky padáku, což znamená, že pilot opustil letoun na padáku ještě před dopadem letounu. Tímto se pravděpodobně vylučuje možnost, že by se jednalo o letoun Bf-109G-10 Hptm. Josefa Puchingera, příslušníka Stab IV./JG 300, který je doposud stále nezvěstný se svým strojem výrobního čísla 780394, označeném "modrá 3" v oblasti bojů 17. 12. 1944. 

 

Hptm. Josef Puchinger, zde na snímku z dob působení u JG2. Poslední nezvěstný z boje 17. 12. 1944. (Zdroj: https://falkeeins.blogspot.com)

 

 Podle posledních zjištění se při čištění zbytků stroje objevily zbytky bíle lemovaného čísla zelené barvy, což nasvědčuje faktu, že se jedná o některý ztracený letoun 11. staffel III./JG 300.

 

 

Je pravděpodobné, že si všichni zájemci o tématiku již brzy budou moci prohlédnout očištěné zbytky stroje v nádherné expozici Muzea Suchdol nad Odrou.

 

 

Fotografie dostupné na stránkách Muzea Suchdol nad Odrou: Stránky leteckého muzea Suchdol nad Odrou:

 

Fotografie ze zaměření místa dopadu

 

Fotografie z výkopu 18. 2. 2025 

 

Fotografie z čištění trosek